"Každý věk potřebuje péči a pozornost. Jinak tomu není u člověka seniorského věku. Ačkoli jsou se stářím často viditelně spojeny aspekty křehkosti, zůstávají staří lidé pro dnešní společnost stále přínosem, když na uběhlé události hledí s větší moudrostí a zkušeností."
Starší lidé mě obklopovali již od mého dětství. Byli to především prarodiče, s nimiž jsem trávila spoustu času a přijímala jejich lásku a péči. Obě moje babičky byly velmi aktivní, pracovité a starostlivé. Dědeček, kterého jako jediného z prarodičů stále ještě mám, zase dostal do vínku mimořádné kutilské nadání. S prarodiči jsme hodně cestovali a poznávali krásy našeho domova – Orlických hor i celých východních Čech. Pamatuji si dlouhé společné večery se zpíváním u táboráku, procházky přírodou, čištění potoka a v neposlední řadě návštěvy bohoslužeb a malebných poutních míst. Díky svým starším příbuzným mohu s jistotou říci, že jsem měla šťastné a zajímavé dětství.
Myslím, že právě tyto skutečnosti byly tou nejlepší průpravou pro činnost, které se v dnešní době věnuji. Blížil se konec roku 2003. Právě v tomto roce jsem začala pracovat na biskupství v Hradci Králové. Na začátku tohoto působení jsem hledala nové cesty pastorace a s podporou vedení biskupství a některých mých kolegů se snažila zareagovat na velkou výzvu věnovat se lidem seniorského věku. V roce 2004 jsem pod patronací referátu diakonie založila Diecézní seniorklub a rok poté Diecézní centrum pro seniory jako vůbec historicky první centrum tohoto typu v České republice věnující se prvořadě lidem seniorského věku. Hlavním cílem centra je především podpora smysluplného prožívání seniorského věku a přípravy na něj, prohlubování duchovního života seniorů, upevňování mezigeneračních vztahů a komunikace a vytváření formačně-vzdělávacích programů pro animátory seniorů a zájemce o pastorační práci se seniory, jež mají za úkol napomoci seniorům být aktivní součástí života v církvi a ve společnosti.
Každý věk potřebuje péči a pozornost. Jinak tomu není u člověka seniorského věku. Ačkoli jsou se stářím často viditelně spojeny aspekty křehkosti, zůstávají staří lidé pro dnešní společnost stále přínosem, když na uběhlé události hledí s větší moudrostí a zkušeností. Tyto pozitivní znaky stáří se stávají výzvou ke vzájemné solidaritě spojující generace mezi sebou – každý člověk, ať už mladý nebo starší, potřebuje druhého člověka, aby se mohl obohatit jeho charismaty. Svoje poslání tedy chápu jako oboustranný dar – toužím být našim milým starším přátelům nápomocná a zároveň od nich i načerpat. Proto vnímám jako součást mého poslání inspirovat také všechny lidi dobré vůle – mladé i starší, aby se nebáli být si vzájemně nablízku.
Mgr. Veronika Čepelková, DiS.
vedoucí Diecézního centra pro seniory
kandidátka do parlamentních voleb za KDU-ČSL, Královéhradecký kraj