Dostupnost a kvalita zdravotní péče je již několik let jednou z priorit krajské samosprávy. Výrazná část výdajů krajského rozpočtu směřovala do investic i na podporu provozu krajských nemocnic nezávisle na tom, kdo v dané chvíli byl v užším vedení kraje.
Před pěti roky byl zaveden systém podpory jednotlivých nemocnic zohledňující počet hospitalizovaných pacientů a tíži jejich onemocnění. Krajská podpora představovala ve většině nemocnic necelých deset procent jejich příjmů a byla zamýšlena jako podpora přechodná do doby „zrovnoprávnění“ nemocnic v úhradách za poskytnutou péči od zdravotních pojišťoven - za léčbu obdobně nemocného pacienta dostávaly krajské nemocnice podstatně méně než zřízené ministerstvem zdravotnictví a předchozí ministři navrhovali systém postupného sjednocování plateb v časovém horizontu pěti či šesti let.
V době před ekonomickou krizí se jevilo, že pro zachování dostupnosti a kvality zdravotní péče je v silách kraje ztrátu nemocnic pokrýt – na provoz nemocnic z krajského rozpočtu každoročně plynula suma v řádu 200 milionů korun. Úhrada ze strany zdravotních pojišťoven se však nevyvíjela tak, aby mohla být tato nesystémová podpora ze strany kraje snižována. Jistě není nepodstatné, jak efektivně hospodaří zdravotní pojišťovny, ale problém výše jejich plateb nemocnicím je mnohem více způsoben hospodařením státu. Příjmy pojišťoven tvoří z jedné části odvedené zdravotní pojištění závislé na příjmu zaměstnanců i podnikatelů, z druhé části odvody za takzvané státní pojištěnce – děti, studenty, důchodce a nezaměstnané. V době ekonomické krize se na výběru pojistného projevila stagnace mezd, ale zejména snížení podílu těch, kteří mzdy dostávají. Naopak stoupal podíl nezaměstnaných a důchodců (těch nejen díky stárnutí populace, ale i díky častějším odchodům do předčasného důchodu). Úhrada 723 Kč měsíčně za tyto státní pojištěnce je přitom pouze zlomkem toho, co je odváděno i u zaměstnance s minimální mzdou a tato suma se i při rostoucích nákladech ve zdravotnictví daných zvýšením DPH již více než 3 roky nenavyšovala – což dokládá, že přes různé deklarace není pro stát zdravotnictví prioritou. Pojišťovny přitom již vyčerpaly své rezervy a v letošním roce předpokládají ztrátu ve výši 6 miliard korun. Přitom platby poskytovatelům zdravotní péče významně zredukovaly a krajské nemocnice tak při rostoucích nákladech potřebují podporu kraje přesahující 300 milionů korun. Takovýto výdaj pak omezuje investiční možnosti kraje nejen v oblasti zdravotnictví. Řešení problému přitom není v rukou kraje.
Možnost navrhnout navýšení platby za státního pojištěnce a revize úhradové vyhlášky je v rukou vlády a naléhavost opravňuje k řešení i tu stávající v demisi. Ještě podstatnější však je, aby pro tu příští nebylo fungující zdravotnictví prioritou pouze v rovině deklarací, ale i v rovině finančního zajištění.