V posledních komunálních volbách jste obhájila pozici náměstkyně primátora města Hradec Králové, při kterém tři roky souběžně vykonáváte i funkci opoziční zastupitelky kraje. Působíte v sociálním výboru i ve výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Královéhradecký kraj plní mimo jinézřizovatelskou funkci zejména u středních a vyšších odborných škol, samozřejmě je zřizovatelem i dalších. Jak vnímáte aktuální situaci v oblasti krajského školství, co považujete za nejdůležitější pro jeho další úspěšný rozvoj?
Školství v Královéhradeckém kraji, tak jako i v celé České republice, se potýká s úbytkem žáků i studentů v důsledku demografického vývoje. Je proto naléhavě nutné aktivně pokračovat v optimalizaci škol, a to jak v přenastavení kapacit jednotlivých škol s cílem zefektivnění provozů a dosažení co nejvyváženější územní proporcionality při citlivém respektování tradic i lokálního významu, tak ve vyvážení oborové struktury s ohledem na aktuální i výhledovou poptávku trhu práce s cílem co nejúspěšnějšího zapojení absolventů a uspokojení zaměstnavatelů v nedostatkových profesích. Mnohé firmy totiž již nyní mají problém zaměstnat kvalitní pracovníky na mnohé pozice zejména technického zaměření, přičemž absolventi některých humanitních oborů nemohou najít vhodné uplatnění.
Správný je trend podpory zájmu žáků o polytechnické vzdělávání, a to již od útlého věku, formou vytvoření moderního materiálnětechnického zázemí pro výuku již na základních a také středních školách s využitím evropských dotací - dovybavení odborných učeben, dílen novými technologiemi, zavedení zajímavých metod výuky a vytvoření většího prostoru pro získání praktických dovedností. Osvědčila se také finanční podpora žáků nejžádanějších a přitom nedostatečně obsazených strojírenských, elektrotechnických a stavebních oborů poskytujících střední vzdělání s výučním listem. Nutné je však pamatovat i na pedagogy v těchto školách v technických oborech, dílenských činnostech, z nichž téměř polovina je v důchodovém věku. Je potřeba přehodnotit jejich ohodnocení a také zaměřit se na získání kvalitních nástupců.
Důležitá je také osvěta, a to jak směrem k žákům, tak i jejich rodičům, motivovat je k reálnému uvažování vnímajíc schopnosti a zájmy svých dětí na úkor někdy vlastních nerealizovaných ambicí, k získání přehledu o uplatnitelnosti na trhu práce, v budoucím kariérním životě, k podpoře dětí při volbě správné školy, profesního směřování. Nesmíme však zapomínat ani na další nedostatkové profese - např. zdravotní sestry, potravináře, zemědělce apod.
Velkou neznámou je nově pojatý záměr inkluzivního vzdělávání a další avizované změny, které mají nastat ve školství od září 2016. Jsem pro inkluzi, ale takovou, která má za cíl maximální rozvoj každého dítěte, a to i s více zatěžujícím zdravotním postižením, ale nejsem přesvědčena, že to zajistí nyní připravovaný revoluční systém společného vzdělávání. Mám pocit, že inkluzi provádíme z pohledu nás dospělých, ale ne z pohledu těch, o které se jedná především. Nejsme v této chvíli vůbec připraveni na to, abychom při stávajícím vysokém počtu žáků ve třídách, nepřipravenosti pedagogů na výuku dětí při vyšším zastoupení dětí vyžadujících podporu, a to jak těch s postižením, tak i nadaných, ani při zapojení pedagogických asistentů (jejichž finanční ohodnocení i nyní je tristní) a někdy i technickém stavu škol s ohledem na bezbariérovost mohli zajistit individuální rozvoj dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Neumím si představit v jedné třídě až 4 děti různorodých nestandardních potřeb z důvodu svého postižení a sociálního statusu, aby se jim dostalo náležité pozornosti a pomoci, aby se souběžně dostalo potřebné podpory i dětem nadaným, které se v třídním kolektivu vyskytují, a aby o nic nebyli ochuzeni ti, kteří tvoří většinu. Rozhodně jsem pro zachování alternativy pro děti i jejich rodiče a udržení praktických škol, které poskytují vysoce kvalitní vzdělávání a maximální podporu rozvoje potřebným dětem.
***********
Vážení a milí,
vstoupili jsme do období adventu, ve kterém se připravujeme na slavení křesťanských svátků. Slaví je lidé v Krista věřící i nevěřící, jsou však mezi námi i ti, kteří je neslaví vůbec. Advent je období, které nás vybízí ke ztišení a k zamyšlení nad sebou samým, nad životem svým i svých blízkých. Vybízí nás také k hledání odpovědí na mnohé otázky, související nejen s děním v našem nejbližším okolí, ale také ve světě a k prozkoumání vlastní sounáležitosti a odpovědnosti. Do jaké míry se nás týká současná uprchlická krize či události na Ukrajině, v Paříži, jaký zaujmout postoj v mnoha dalších situacích ve společnosti, ale i bezprostředně v našich nejbližších mezilidských vztazích, v rodině, škole, na pracovišti, kdekoliv na veřejnosti. Bojíme se islámu, bojíme se migrantů, mluvíme o našich evropských hodnotách. Víme vlastně, které to jsou? A žijeme je vůbec my sami? Pokusme se právě v tomto období zastavit a zamyslet se, a to i v souvislosti s blížícími se vánočními svátky, které jsou oslavou narození Božího syna, Toho, který je LÁSKA. Co nám mnohdy brání ji objevovat v sobě, ve svém srdci, rozdávat kolem sebe a spoluvytvářet tak společenství pokoje, sdílení a porozumění?
Matka Tereza řekla, že učit se lásce musíme začít ve svých rodinách. Jak se nám to daří? Máme na sebe vlastně v této uspěchané době vůbec čas? Jsme schopni si při hektickém pracovním tempu udělat čas pro regeneraci vlastních sil a sdílet denní radosti a starosti svých nejbližších? Máme pro ně prostor, vlídné slovo, jsme schopni jim naslouchat?
Ano, žijeme ve společnosti zaměřené na výkon, úspěch, krásu. Nemáme čas, naše rodiny se rozpadají, na svět přivádíme málo dětí, hledáme způsoby slaďování pracovního a rodinného života, máme někdy i dvě zaměstnání, abychom zvládli poplatit všechny závazky, stáří považujeme za zátěžové období jak pro seniora, tak pro jeho rodinu, hledáme viníky naší vlastní nespokojenosti, nevážíme si toho, co máme...
Je tu advent a s ním výzva – zkusme ji využít. Pokusme se na chvíli zastavit a postupně odkrývat slupky svého nitra a dostat se až do hloubky svého já a tam pobýt a naslouchat. A nechme do tohoto prostoru o vánočních svátcích narodit dítě LÁSKY. Uložme jej do jeslí svého srdce a ujměme se péče o ně, aby rostlo a dospívalo v nás, provázejme jej v každodenní době a vnímejme jej i v těch, se kterými se setkáváme – ve svém manželovi, manželce, dětech, rodičích, spolupracovnících, sousedech, náhodných kolemjdoucích... a reagujme stejně láskyplně, s úctou, ve svobodě, s radostí.
Přeji nám všem, abychom o letošních Vánocích byli o něco více spolu ve svých rodinách a udělali si vzájemně čas pro sdílení svých životů, pro vyjádření svých citů, vděčnosti, případně i narovnání různých nedorozumění a přehmatů. Místo různých věcí darujme hlavně sebe.
Příjemné prožití letošních Vánoc a novou naději pro příští rok přeje
Anna Maclová
www.maclova.cz