Jak to přijde poměrně mladému člověku založit seniorské centrum a vydržet více než deset let pracovat se seniory?
Starší lidé mě obklopovali již od mého dětství. Se svými prarodiči jsem trávila spoustu času a přijímala jejich lásku a péči. Myslím, že právě tyto skutečnosti byly tou nejlepší průpravou pro činnost, které se v dnešní době věnuji. Založení Centra pro seniory pro mne bylo především velkou výzvou, protože pastoraci seniorů se předtím intenzivně nikdo nevěnoval. Práce se seniory je mi především posláním a darem. Pokud bych ji chápala pouze jako rutinní zaměstnání, možná bych to tak dlouho nevydržela.

Čím jsi původně chtěla být?
Cestovatelkou, veterinářkou a herečkou v seriálech. (směje se)

Ke zvolené práci postupně přispělo v tvém případě nejen vysokoškolské studium a získání titulu PhDr., ale vyšla ti také kniha pod názvem Stáří jako inspirace k aktivitě.  Mohla bys nám ji stručně představit?
V knize se věnuji tématu aktivní participace starších lidí na životě církevního společenství. Po obecném pojednání o stáří a stárnutí z hlediska sociálních věd se zabývám stářím a charakteristickým vlastnostmi starého člověka podle biblické tradice. Další část knihy směřuje k praktickému vyústění tématu, v němž se s pomocí církevních dokumentů i úvah pastorálních teologů snažím stanovit priority pastorace seniorů a nastínit některé návrhy na změnu praxe. Hlavním praktickým tématem knihy je podíl samotných seniorů, a to jak tzv. aktivních, tak zdravotně indisponovaných, na pastoraci, resp. jejich aktivní participace na životě společenství. Současná společnost někdy pohlíží na seniory jako na lidi neužitečné nebo jako na obtížné břemeno. Tento pohled je ovšem zcela mylný. Ačkoli jsou se stářím často viditelně spojeny aspekty křehkosti, závislosti a nezřídka i určitého lpění na minulosti, je starší generace pro dnešní společnost přínosem především díky své moudrosti a zkušenosti života. Právě tyto pozitivní vlastnosti stáří jsou také a zvlášť vyzdviženy v mé knize.

Připravuješ nějaké další téma?
Ano, zatím pracovní název je „Dovolená tak trochu jinak“. Na tuto „dovču“ chci vzít všechny zájemce, kteří rádi poznávají nejen přírodní krásy a historické památky, ale taky místa spjatá s velkými osobnostmi a světci, například s apoštolem Pavlem. Kniha bude určena také všem, kdo již cestovat nemohou.

Jednou z aktivit příslušníků starší generace je cestování, respektive putování. O co nejvíce senioři stojí a kam se třeba rádi vracejí?
Jsou to především poutní místa – ať už doma nebo v zahraničí. Mnohým dnes již starším lidem bylo v minulosti cestování odepřeno, nicméně nyní našich nabídek hojně využívají. My s nimi chceme ten deficit alespoň částečně „dohnat“. Pokud bych měla vyzvednout jednu destinaci, kam se starší rádi vracejí, pak jsou to „nejmenší velehory světa“ – Vysoké Tatry.

Co obnáší činnost komunální političky? Do které oblasti můžeš ze své pozice přispět?
Ono to působení v komunální politice není jen o hlasování během zasedání zastupitelstva. Zasedání jsou pochopitelně důležitá. Mě však hodně láká a naplňuje konkrétní práce „v terénu“. Obzvlášť blízká jsou mi sociální témata, která mohu mimo jiné prosazovat v sociální a zdravotní komisi. Aktuálně se věnuji např. prezentaci domácí hospicové péče, revitalizaci historických a kulturních památek, prevenci krádeží jízdních kol a vzdělávání seniorů.

Co tě baví ve volném čase?
Na tuto otázku se mě lidé docela často ptají. Ráda se setkávám s přáteli, putuji na hluboká místa a poznávám krásy hor i moří. Svou kolii cvičím na canisterapii. Letos jsem absolvovala on-line kurz Biblické geografie na izraelské škole Israel College of the Bible. Přiznám se, že po poměrně náročné práci taky ráda relaxuji a čerpám sílu v přírodě blízko domova – například na procházce se svým psem.

Jaké je tvé oblíbené místo nebo kniha či kulturní představení?
Mým oblíbeným místem je Jeruzalém. Svatá země je mou srdcovou záležitostí. Jedna návštěva Svaté země vás ovlivní na celý život. A když už ji jednou navštívíte, budete se tam chtít nejspíš vrátit. A nejlépe s tím člověkem, s nímž jste měli příležitost ji v minulosti navštívit. Říká se, že Svatá země je „pátým“ evangeliem a druhým domovem každého křesťana. Je životní duchovní obnovou. Není to tedy jen o poznávání, nýbrž především o prožívání skutečnosti, že právě zde se „nebe dotklo země“. Proto asi nebude překvapením, že mou oblíbenou knihou je „Svatá země s Františkem Hobizalem“.

Co se ti v poslední době podařilo a naopak?
Mám radost, že jezuita P. Jan Rybář byl vyznamenán stříbrnou medailí Senátu Parlamentu České republiky za svou celoživotní službu církvi a lidem. A radost mám o to větší, že jsem měla příležitost se na přípravách tohoto ocenění aktivně podílet. Jan Rybář je žijící legendou, patří k posledním svědkům dramatických událostí 20. století. Přestože prošel mnoha těžkými zkouškami, jeho život v seniorském věku je stále plný elánu a nenapodobitelného humoru. Jako určitý neúspěch chápu každé zbytečné nedorozumění mezi lidmi. Právě P. Rybář nám demonstruje, jak se k takovýmto peripetiím stavět.

Minulý rok jsi byla oceněná KDU-ČSL za Královéhradecký kraj v soutěži Naše politička. Jaké je tvoje motto?
Tak to je pro mě opravdu cenné. Toto ocenění chápu spíše jako povzbuzení pro další působení v politice. Myslím, že je více práce přede mnou, než za mnou a ráda bych to svojí angažovaností potvrdila. Z toho pak vychází i mé motto: Nechci zůstat pouze u slov. Věřím, že je možné poctivou prací měnit svět kolem nás.

Ještě, prosím, o adresu webových stránek.
Zájemce zvu k návštěvě mého nového webu www.cepelkova.cz, kde se mohou dozvědět víc o mých aktivitách a názorech.

Děkuji a přeji hodně další životní energie

Mgr. Ludmila Hovorková
redaktorka Královéhradeckého zpravodaje seniorů