Město Hradec Králové se dostalo do učebnic pro urbanistické řešení a architekturu, které vznikalo v prvních desetiletích 20. stol. na území zrušené barokní pevnosti. V současné době by se však tato proměna území, označeného dnešní módní terminologií jako brownfield, na salon republiky, patrně neuskutečnila. Mimo to, že při navyšování terénu zanikla rozsáhlá rostlinná a živočišná společenství žijící na podmáčených kotlinách a pravidelně zaplavovaných loukách, stavebníci zakládaných veřejných budov by byli vyšetřováni a souzeni pro zvolený postup při výstavbě. Stavbu veřejných budov financovalo město ze své městské banky, aby je následně prodávalo v předem stanovených splátkách státu. V ofertním řízení se provedení stavby soutěžilo po částech, obvykle hrubá stavba a každá profese zvlášť. Postup, kdy stavebník budovy Krajského soudu rozdělil výrobu dveří rovným dílem mezi tři truhláře z Hradce Králové, nebyl výjimkou. Taktéž firma z města, nikoliv již z nejbližšího okolí, mohla podat o několik procent vyšší nabídku, aby v ofertě uspěla. Nad průběhem dodržování regulí při zadávání stavby nebděl speciální úřad v Praze, ale místní politická opozice, díky ní v Hradci Králové mj. nemáme další sochu tehdy mladičkého Otto Gutfreunda (bohužel).

Samozřejmě, v období první republiky neprobíhalo vše ideálně, avšak není marné se z minulosti při formování pravidel současné doby poučit. Kdo by se dnes bránil, aby povolení stavby trvalo jen několik dní od podání žádosti, jako před necelými sto lety?

Ing. arch. Jan Falta
kandidát do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR /za KDU-ČSL/